Zastavení času to je pro mě krajinářská fotografie.
Touha zachytit okamžik a vdechnout fotce život.
Když fotografuji zapomenu na čas, vnímám hru barev, čekám na světlo, které mi pomalu teče do bot a vnitřně se těším z krásné atmosféry.
Kousek nálady  předávám i vám.

Úvaha - Cesta kde svět tvoří příběh

Sama

Proč fotím sama? Je to otázka, kterou jsem si položila už mnohokrát. Možná je to touha po klidu, po chvílích, kdy je svět jen můj a všechny ty úkoly a starosti se zdají být daleko, daleko pryč. Ještě než slunce vystoupí nad obzor a svět se probudí k novému dni. Fotografování ráno je jedno z nejhezčích zážitků, které si můžete dopřát. Když je vzduch chladný a čerstvý a první paprsky slunce začínají malovat oblohu do oranžových odstínů, cítíte se jako součást něčeho magického. Každý moment je jedinečný, každý snímek zachycuje krásu, která se nemusí opakovat.

Vracím se

Ano, ráda se vracím na stejná místa. Každé ráno je jiné, každé místo má své vlastní kouzlo. I když se zdá, že se nic nemění, ve skutečnosti je vše v pohybu. Světlo se mění podle ročního období, počasí přináší nové atmosféry a já sama se každým dnem měním. Když se vrátím na stejné místo, cítím se jako návštěvník ve vlastním domě. Znám každý kout, každý stín, každý detail. Ale zároveň je to pro mě nový začátek, nová možnost objevit něco nového. S každým novým ránem se otevírají nové příběhy a nové možnosti. I když se zdá, že opakuji stejnou cestu, ve skutečnosti procházím novými dveřmi do nekonečného světa objevů. A to je to, co mě na fotografii tak fascinuje: schopnost najít krásu v každodennosti, v tom známém a zároveň neznámém. Takže ano, ráda se vracím na stejná místa. Protože každé ráno je nová kapitola mého dobrodružství a každé místo je novým plátnem, na kterém mohu malovat své příběhy.

Ráno se bojím

Když vstupuji do tohoto tajemného světa, ožívá ve mně malá dušička, toužící po nových zážitcích a nových perspektivách. Přicházím na místo, s každým krokem mě provází pocit očekávání a vzrušení. A pak najednou, všechno ze mě padá. Jsem jako malé dítě, fascinované objevy, které čekají za rohem. Věnuji se světlu, pozoruji, jak se první paprsky slunce pomalu prosazují skrz hustou mlhu. Je to modrá hodina, která přichází, ta krátká chvíle, kdy se nebe mísí s barvami úsvitu, vytvářející nádherné odstíny modré. Je to magický okamžik, kdy se světlo mění a přináší s sebou nový život. Ještě chvilku a je tady krásné ráno. Ta chvíle, kdy se všechno zdá být možné, kdy se svět probouzí k novému dni plnému naděje a příslibů. A já jsem tam, uprostřed toho všeho, s foťákem v ruce, zachycující každý okamžik té krásy. Je to jako tanec s časem, kdy se nechávám unášet proudem.
Jana Zeithammerová